Hráli jsme úplně v klidu a bez stresu. Byl pátek po obědě, kolem se honily přeháňky a bouřky, ale nakonec během osmnácti jamek nespadla ani jedna kapka. Optimální počasí a na hřišti jen pár flightů. A tak jsem měl možnost si během hry uvědomit význam jednoho fenoménu, na kterém často Pokračování →
Byl hezký den, přesně takový, kdy chce být člověk na golfu. Vyrazili jsme s manželkou i dcerou Radkou získat další golfový zářez. Ani už nevím, které to bylo hřiště, ale určitě na něm byl nejeden písečný bankr. Do jednoho z nich, nedaleko greenu, zapadl Radčin míček. Jak už to tak bývá, Pokračování →
Koukám na třetí jamce, jak se k míčku postavil Martin, se kterým jsem si byl zahrát minulý týden. Na vysvětlenou, kluk s hendikepem kolem 10, obvykle s krásnými ranami s přehledem atakujícími par nebo birdie. Poté, co odehrál kamsi mezi stromy směřující ránu z roughu dřevem, jsem se ho nemohl nezeptat: „cos Pokračování →
Každý golfový míček, který dostaneme na green, nakonec do té jamky spadne. Snad i proto, že jamka je asi dvaapůlkrát větší než ten malý bílý kulatý provokatér. Jak to udělat, abychom nedopřávali míčku a putteru příliš mnoho vzájemných kontaktů?
První jamka, pískový bunker. Na druhé jamce jsem opět lovil přijatelný výsledek bunker shotem. A pomyslel jsem si: „Dneska snad budu na každé jamce v písku“. Mé přání se mi krutě splnilo. Na třetí jamce jsem konečně trefil krásný rovný drive do středu fairewaye, ale jak jsem tak hleděl na míček, Pokračování →