Sledování jednoho turnaje mě nedávno dovedlo k rozboru situace, kterou jsem nedávno posílal v Emailovém flightu (chcete-li dostávat zcela zdarma rady z oblasti psychologie golfu, stačí, když mi zde necháte váš email).

V tom turnaji se ukázal Brendt Snedeker. Na jednu stranu jako jeden z nejlépe hráčů vůbec co se týká patování, na druhou stranu jako hráč, který se občas nechá rozhodit emocemi. Proč vůbec dochází k takovému psychickému rozkladu nejen u rekreačních hráčů, ale nezřídka i u profesionálů? A hlavně jak takovému kolapsu zabránit?

Říká se mezi golfisty, že bogie je bratříček birdie. Zklamání zažil to snad každý hráč golfu: jdete putovat na birdie, míček není zas tak daleko od jamky, a minete. Jste metr od jamky a pod tíhou emocí putt tak odfláknete, že je z toho úplně zbytečné bogie.

Jak to vlastně probíhá v mysli hráče? Máte šanci na birdie, a tahle příležitost tady není zas tak často. Už to samo o sobě vyvolá stres. Minete putt a šanci zahodíte, čímž narůstají emoce. Pod tíhou emocí jdete zahrát další putt, který byste za normální situace proměnili. Jednak ho zahrajete příliš rychle, jednak emotivně, ve stresu, a minete.

A vracím se tomu, co jsme rozebírali v Emailovém flightu: každá rána má stejnou důležitost, ke každé je třeba přistupovat stejně. Bez ohledu na to, na které jamce jste, jaké je vaše skóre, zda jde o drive nebo půlmetrový putt.

Přesvědčil se o tom i Sergio Garcia, který se ocitl snad pod největším tlakem, pod kterým může hráč být. Nevyhrál žádný major, a ta šance ve věku 37 let pomalu mizí v nenávratnu. Justin Rose minul a Garciovi zbývalo pár stop k vítězství. Už před tím puttem na něm bylo vidět, že to prostě nevyjde. Psychicky se s tou tíhou nedokázal vyrovnat. Můžeme mu tedy jen přát, že v play-off Rose zahodil svůj míček a Garcia se mohl konečně radovat z vítězství.