Užívám si se svými klienty krásné příběhy. Nasypu-li na sebe „vlčí mhu“ a zbavím svoji mysl dennodenní golfové praxe, mohl bych tyto příběhy bez uzardění označit jako modelové situace z psychologie golfu.

František, jeden z mých oblíbených klientů, mi minulý týden začal vyprávě o tom, jak byl hrát na hřišti v Hodkovičkách. „A jak jsi hrál?“, zeptal jsem se. Po několika slovech první věty jeho odpovědi mi bylo jasné, jak hrál. „Můj spoluhráč ve flightu zahrál na jedničce bezvadný drive do levé části fairwaye, …“. Už teď mi bylo jasné, že to nebyl Františkův den. Přesto jsem se ještě jednou zeptal: „A jak jsi hrál TY?“. „Nebudeš tomu věřit, …“ – věřil jsem bezpečně tomu, co bude následovat – „… ale pokazil jsem odpal a skončil vpravo mezi stromy.“

Tak, jak neochvějně jsem byl přesvědčen o konci Františkovy odpovědi, mohu i vám předpovědět, že necháte-li na sebe působit okolí, nebudete podávat žádné přesvědčivé výkony. Přitom ani moc nezáleží na tom, jestli jde o kolegu umísťující své odpaly do dvousetmetrové vzdálenosti přesně na fairway, nebo o kolegu lámající vztekle své hole v pískovém bunkeru či v bahně za žlutým kolíkem.

Buďte na golfu sami sebou! Můžete být sami sebou i v Emailovém flightu, kde se navíc dozvíte zcela zdarma i to, jak si můžete snadno vylepšit hendikep.