Užívám si se svými klienty krásné příběhy. Nasypu-li na sebe „vlčí mhu“ a zbavím svoji mysl dennodenní golfové praxe, mohl bych tyto příběhy bez uzardění označit jako modelové situace z psychologie golfu.
František, jeden z mých oblíbených klientů, mi minulý týden začal vyprávě o tom, jak byl hrát na hřišti v Hodkovičkách. „A jak jsi hrál?“, zeptal jsem se. Po několika slovech první věty jeho odpovědi mi bylo jasné, jak hrál. „Můj spoluhráč ve flightu zahrál na jedničce bezvadný drive do levé části fairwaye, …“. Už teď mi bylo jasné, že to nebyl Františkův den. Přesto jsem se ještě jednou zeptal: „A jak jsi hrál TY?“. „Nebudeš tomu věřit, …“ – věřil jsem bezpečně tomu, co bude následovat – „… ale pokazil jsem odpal a skončil vpravo mezi stromy.“
Tak, jak neochvějně jsem byl přesvědčen o konci Františkovy odpovědi, mohu i vám předpovědět, že necháte-li na sebe působit okolí, nebudete podávat žádné přesvědčivé výkony. Přitom ani moc nezáleží na tom, jestli jde o kolegu umísťující své odpaly do dvousetmetrové vzdálenosti přesně na fairway, nebo o kolegu lámající vztekle své hole v pískovém bunkeru či v bahně za žlutým kolíkem.
Buďte na golfu sami sebou! Můžete být sami sebou i v Emailovém flightu, kde se navíc dozvíte zcela zdarma i to, jak si můžete snadno vylepšit hendikep.
To budu muset vyzkoušet… Co na mě tedy zaručeně negativně působí, je vztekající se spoluhráč. Ale takové spoluhráče ignorovat je docela obtížné :/
Martine, mohu poradit, že jednou z cest, jak nenechat působit okolní vzteklouny na tvůj výkon, je pečlivě se soustředit na proces předúderového rituálu.
Člověk je tvor soutěživý a je dost těžké se úplně odprostit,když nejdu hrát sama,ale je fakt, že vždycky je lepší soustředit se na hru vlastní,s tou jde alespoň něco dělat 🙂
Paradoxně v golfu, platí, že budeš v porovnání s ostatními podávat nejlepší výkony, když budeš soutěžit jen a jen sama se sebou.