Opět se blíží Vánoce. Rok od roku to utíká rychleji. Na novoroční předsevzetí z minulého roku jsme už dávno zapomněli, a už abychom vymýšleli nová. Platí to i pro vás? Možná by bylo zajímavé udělat průzkum, kolik lidí si předsevzetí dává a kolik lidí je skutečně dodrží. K tomu bych zkusil vyzkoumat, jak si ti úspěšní svá předsevzetí zaznamenali a jak si kontrolovali jejich plnění.

Není to podobné s vašimi golfovými cíli, které jste si dali na jaře před sezónou? Ono je dobré cíle mít, motivuje to k posunu dopředu, ale pouhé stanovení cílů nestačí. To, že se zlepším průměrně o pět ran na kolo, je ambiciózní meta. Když se jí nezačneme přibližovat hned na jaře, člověka to svádí, aby na takový cíl tak nějak zapomněl.

A je tu otázka: „co tedy s tím?“ Radši si žádná novoroční předsevzetí nedávat? Už předem rezignovat na jakékoliv cíle? Tak nějak společně tíhneme k tomu, že bez cílů nepostoupíme tak daleko, jako když je máme jasně a srozumitelně nastavené. Dostatečně ambiciózní, ale splnitelné.

Hra končí a flighty se rozprchávají domů. Není čas ani zajít na občerstvení. Na mobilu je několik promeškaných hovorů, které je nutné vyřešit hned v autě. Myšlenkami jsme okamžitě jinde a na hru rychle zapomeneme. Tohle zažívám na golfu až příliš často, bohužel.

Divadelní hra končí, ale než se všichni rozprchnou (i když jsou na mobilu taky promeškané hovory), ocení hru potleskem. Při odchodu si aspoň narychlo řekneme, zda to představení stálo za to nebo už na podobnou hru nepůjdeme. Někdy se nás drží krásný zážitek celý večer a vychutnáváme si ho ještě i po příchodu domů.

Co takhle použít tuhle divadelní paralelu i na golf a na konci hry si věnovat aspoň ten pomyslný pětiminutový potlesk, ať už bude podle předvedené hry vlažný nebo to bude přímo standing ovation. Věřte, že se to vrátí ve formě splnění vašich golfových přání. Tak ať vám příští rok vyjde, jak ten golfový, tak i osobní!