Jednou jsem měl v plánu s kamarádem Petrem otevřít sezónu a po zimní přestávce si zahrát prvních devět letošních jamek. Zima byla letos, jak se to stává pravidlem, golfu nakloněná, a tak od poslední hry čtyři dny před Silvestrem neuplynulo tolik času. Ale přesto, bylo to letos poprvé, takže nějaká ta nervozita se hlásila o slovo.

Už jsem se uložil do postele a v polospánku jsem myslel na zítřejší golf. Hezky ránu za ranou, jamku za jamkou. Dokonalá vizualizace. První letošní drive bude volný, je to přece jen letošní premiéra. Bez snahy od nějakou délku, ale zato přesný. Na druhou ke greenu, chip a dva putty, bogie stačí. Na druhé trefit železem green a dva putty by nemělo být složité. Takhle jsem došel na čtvrtou jamku, kde jsem usnul.

Realita byla jako kdybych udělal kopii tohohle filmu. Teprve na třetí jamce, pětiparu, kde jsem v představách neriskoval třetí ránu přes vodu na green, ale konzervativně si přihlával před green se snahou o klidné bogie, jsem ve skutečnosti sebral odvahu a hybridem jsem poslal míček nejen na green, ale asi tři metry od jamky a světe div se, bylo z toho první letošní birdie. Petr je mi svědkem.

Ne že bych si bláznivě myslel, že tahle vizualizace funguje na sto procent. Ale fakt, že čím lépe si představíte jamky, pěkně ránu po ráně, čím více budete věřit dobrému výsledku, tím lépe se vám pak bude hrát. To stojí za zvážení, ne? Jestli o tom chcete vědět víc, přidejte se do Emailového flightu.