Každý čtvrtek chodíme s partou přatel na tenis, zahrát si čtyřhru (ne, nepřestávejte číst, opravdu jste v golfové rubrice). Chodíval s námi i Čechokanaďan Honza, než se vrátil zpátky za moře. Tenis hrával za univerzitu, dost dobře na to, aby se jeho tvrdé podání dalo bez problémů returnovat.

Při jedné takové bitvě, kdy jsem se ocitl pod jeho palbou, mě zarazila jedna maličkost: jakmile šel míček jen těsně do autu, vrátil jsem ho se stejnou rychlostí a přesností na druhou stranu. Byl to přesně ten aut, kdy si stihnete uvědomit, že míč je mimo, tedy už není nutné ho vrátit, ale ještě mimoděk jej odehrajete zpátky. A stejné podání, které je o pár centimentů ještě dobré, najednou pod dojmem povinnosti naprosto netrefíte.

Tyhle tenisové souboje byly jedním z impulzů, proč jsem se začal věnovat psychologii golfu. Podvědomá reakce v okamžiku, kdy o nic nejde (podání je v autu) znamená skvělý return, tíha odehrát dobrý míč způsobí chaos v hlavě, co všechno je nutné udělat, až nakonec je celkový výsledek neuspokojivý.

Nepřipomíná vám to golf? Když o nic nejde, tedy alespoň naše vědomí to tak vnímá, dovolíme si skoro cokoliv, a jde to úplně samo. Jakmile si začneme připouštět, co všechno musíme udělat, aby úder dopadl podle našich představ, začne to být křeč.

Moje rada zní: nenechte se ovládat instrukcemi, co všechno musíte, spolehněte se na svoji intuici (uvidíte, že dokáže neuvěřitelné věci) a věřte svému podvědomí. A pokud se o tom chcete dozvědět víc přidejte se do Emailového flighu, kde budete zdarma dostávat rady z oblasti psychologie golfu, které vás dovedou k lepšímu hendikepu.